Bylo-nebylo, jednoho sobotniho rana jsme se vydali na cestu. Dojeli jsme do Bovendenu a tam jsme podle ne prilis presneho popisu nasli dum, kde prebyvala Matova kamaradka Alexandra. S ni jsme se vydali primo k nejvyssimu vrcholu Harzu - Brockenu (1142). Za pekneho pocasi je Brocken cilem mnoha turistu, ovsem ne vsichni jdou pesky (cca 8 km na vrchol), ale nekteri daji radeji prednost vlacku tazenemu parni lokomotivou.

Prestoze byl teprve rijen a do snehove kalamity v Evrope zbyval jeste cely mesic, na vrcholu Brockenu jiz byly slusne zaveje snehu a naslo se i par bezkaru. Atrakci, ktere na vrcholu na turisty cekaji, neni mnoho. Vetsinou si stihnou akorat dat das Bier, die Kuchen, der Kofee, der Schnitzel nebo nektery z mnoha druhu Wurstu. Pak uz je zase na case jet dolu k autu. My jsme chteli jit zpet oklikou, ale nakonec jsme si to vcas rozmysleli, protoze se brzy melo stmivat. Nekde jsme spatne odbocili a lehce pobloudili, takze jsme dorazili za tmy. Ovsem auto jsme nasli.

Druhy den jsme vyrazili znovu do Harzu, tentokrat na prochazku po mestech (vzhledem k poctu puchyru nepripadala horska tura v uvahu). Mestecka v podhuri jsou velmi pekna, se zachovalymi historickymi budovami. Navstivili jsme i po jednom exemplari kavarny a zmrzlinoveho baru. Pouze Guinness kneipe byla k me nelibosti zavrena. Tuto smutnou udalost ale napravila navsteva velmi pekneho Irish pub v Gottingenu. Tim byl vikend u konce a cekala nas uz jen cesta zpet do Hamburgu.