| Vsechny fotky (dlouhe) | Irsko | Hlavni stranka |
Druhy den se vstavalo po 8 hodine, protoze lod byla objednana na 10 hodinu v mestecku Killybegs (skupina v Killybegs) asi 20 km zapadne. Vlastne to byly 2 lodi, protoze na rybarskou vyjizdku se prihlasilo 20 lidi a tak se rozdelili na 2 skupiny. Opravdovi rybari travili cely den rybarenim a byli pomerne uspesni. Druha skupina spise jen objizdela pobrezi a snazili se koupat v 15-stupnovem mori. Vzhledem k tomu jejich ulovek obnasel pouze 2 ryby. Ucastnici namorni vypravy ocekavali spise horsi pocasi a vlny, proto se po zkusenosti z predchozi vypravy nadopovali prasky proti morske nemoci. Proti ocekavani vsak bylo celou sobotu temer bezvetri, more rovne jako sklo a hlavne slunecno, takze se z vypravy vratili vsichni naprosto spaleni, protoze na lodi se pred sluncem nedalo moc schovat. (Nacelnik Milan se pokousi pripevnit na lod Slovenskou vlajku)
Nase 9-clenna pozemni skupina se s rybari rozloucila v Killybegs po nastupu na lod a dvema auty jsme odjeli obdivovat krasy utesu (cliffs). Bohuzel cely den se nad morem vznasel mlzny opar a tak nebylo videt moc daleko a spatne se fotilo, ale i tak byla podivana na utesy moc pekna. Nejdrive jsme kratce zastavili na vyhlidce nad zalivem Fintragh Bay. Pak jsme pokracovali podel pobrezi az na vybezek Muckros Head, (odbocka na Muckros Head) kde jsou nizke, ale velmi fotogenicke utesy. (foto1, foto2, foto3, foto4, foto5) Jela s nami take jedna Bulharka, ktere se zrejme strasne styskalo po mori a tak hned jak zahledla pristupny kousek, tak se tam vrhla a malem jsme ji nedostali zpet do auta. Sami jsme pak taky sli smocit nohy, ale dal nez po kotniky tam nikdo nevlezl. Stejne jsme nikdo nemeli plavky. Dal jsme chteli pokracovat na vybezek Carrigan Head, ale protoze jsme si nevsimli odbocky, dojeli jsme do nejake rybarske vesnice, kde se silnice plynule zmenila v molo a nasledne bez jakehokoliv upozorneni koncila a zacinalo more. Pak jsme nasli spravnou odbocku a po prudkem stoupani dojeli az na parkoviste (jezero u parkoviste poprve a podruhe) ze ktereho byl nadherne videt skalni masiv Slieve League s udajne nejvyssim utesem (v Irsku ? v Evrope ?) Nalehko jsme si vysli na malou pesi prochazku smerem ke hrebeni s prihodnym jmenem "One Man's Pass", ale asi v pulce jsme se otocili, protoze lidem bylo vedro, meli hlad a nechtelo se jim slapat. Je pravda, ze uz bylo po poledni, jeste jsme od snidane nejedli a slunicko pekne pripalovalo, takze jsme se behem vychazky a nasledne svaciny pripalili zrovna tak, jako lidi na lodi. Blahorecil jsem si, ze jsem si predvidave krome sady nepromokaveho obleceni zabalil i kratasy, i kdyz jsem to pri baleni povazoval za velky optimismus. Diky kratasum jsem se neuvaril ale zato si trochu spalil lytka. Po svacine jsme se vydali auty jeste dale na zapad podel zalivu Malin Bay az k vesnici Malin Beg, kde jsme zastavili u piscite plaze schovane pred vetrem v jakesi rokli. Od parkoviste na plaz vedly schody dolu. Slezli jsme k plazi, chvili pobyli a protoze uz se pripozdivalo, zacali jsme se vracet do Killybegs, kam meli priplout rybari. Cestou jsme jeli po silnici, podel niz mely byt Megaliticke hrobky, ale zadnou jsme nevideli, asi proto, ze jsme nevedeli, jak maji vypadat. Do Killybegs jsme dojeli asi v 5 hodin, ale rybari, kteri meli puvodne prijet uz ve 4, tam jeste nedorazili, protoze si rybareni prodlouzili, kdyz zjistili, ze ocekavana morska nemoc se ten den zrejme nedostavi. My jsme nakoupili nejake drobnosti na vecerni Barbecue (grilovani) a jeli do Hostelu.
Po prijezdu rybaru se zacalo grilovat na dvorku pred hostelem, kde byly drevene stolky s lavickami a misto pro rozlozeni grilu. Prvnim chodem byly sosidze (parecky) a pak se zacaly grilovat ryby. Ja jsem si dovezl zakoupene platky nalozeneho veproveho, ktere byly taky vyborne. Protoze v pokynech pro ucastniky bylo doporuceno vzit hudebni nastroj, mel jsem sebou kytaru, takze jsme jeste asi se 4 Cechy podstatnou cast vecera prozpivali. Slovenska vetsina se nepridala, spis konverzovali mezi sebou. Kdyz mi dostatecne opuchly prsty, odlozil jsem kytaru a splynul s davem. O zabavu se staralo nekolik jedincu posilenych alkoholem, z nichz jeden za pomoci drateneho kosiku predvadel Dr. Hannibala Lectera (z filmu Mlceni Jehnatek). Kdyz masku odhodil do zahrady, zasahl prichoziho Australana, ktery byl taky v hostelu ubytovany a zrejme se vracel z nejakeho Pubu. Udobrovani za pomoci vodky dopadlo dobre a australan se pridal do party. Okolo pul jedne nam majitelka prisla sdelit, ze ma problemy s usinanim. Snazili jsme se hlasitejsi kolegy utisit sycenim "Psssst" kdykoliv neco vykrikli, ale moc to nepomahalo. Nakonec jsme se rozhodli odejit na parkoviste asi 10 metru od domu a pokracovat v zabave tam, ale majitelum to zrejme nestacilo, protoze asi za dalsi hodinu se dostavil sam majitel a nekolikrat velmi durazne rekl, at jdeme spat. Skoro vsichni uposlechli a zabava tak byla u konce. Rano se zdalo, ze vsichni krome hlavniho aktera Hannibala jsou happy a dokonce ani majitele Hostelu nebyli moc nevlidni, kdyz jsme vsichni zaplatili pozadovanych 15 liber za 2 noci. Kolega Pepa mel sice mikinu ponekud obalenou senem, protoze usnul na cerstve posekanem travniku vedle hostelu, ale jinak nikdo neutrpel vaznejsi ujmu.
Po snidani 2 auta odjela rovnou do Dublinu. My ostatni jsme sice take zamirili smerem k domovu, ale cestou jsme se jeste zastavili v peknem meste Ballyshannon (foto1, foto2, foto3), kde usti reka Erne (puvodne jsem si myslel ze je to Shannon). Pak jsme chvili stravili na plazi u mestecka Bundoran, kde Bulharka opet dovadela ve studenem Atlantiku - plavala tam asi 20 minut a k nasemu velkemu prekvapeni to prezila ve zdravi. Ostatni si tradicne smocili nohy po kotniky. Zlatym hrebem dne mel byt vystup na kopec Benbulbin (kopec se strmymi ubocimi a temer plochou nahorni rovinou). Bohuzel ve vedoucim aute kolony nemeli k dispozici zdatneho navigatora s kvalitni mapou, takze jsme trochu pobloudili, nez jsem jim pujcil svou podrobnou 1:50000. Pak jsme konecne dojeli do vhodne vychozi pozice a sli na pesi vylet. Konecne jsem take mohl vyuzit sve trekingove boty a bylo to k uzitku, protoze na uboci hor byly raseliniste, kde se tezi a susi raselina na topeni. Jeste ze ted bylo delsi dobu sucho, jinak bychom se mozna vubec k upati hory pres raselinu nedostali.
Na vystup jsme se rozdelili na 2 skupiny, jedna sla mirnejsi cestou podel potoka, kterou jsem puvodne doporucoval jako jedinou schudnou, ale pak jsem sam sebe zviklal a 4 jsme lezli prikrym travnatym svahem se sklonem misty az 60 stupnu. Bylo to drsne stoupani asi 300 vyskovych metru, ktere jsme vylezli za pul hodiny, coz na lidi vetsinou sedici u pocitace neni zase tak spatny vykon. Sli jsme jen nalehko, s fotaky a pitim, ale nahore foukal silny vitr, takze me mrzelo, ze jsem si nevzal bundu. Nicmene byl odtud nadherny pohled na more, plaze, raseliniste, male kousky lesu a okolni kopce.
Po sestupu jsme uz nabrali kurs Dublin, akorat s malou prestavkou na veceri. Cesta do Dublinu byla pomerne pomala, protoze lidi se vraci v nedeli vecer z vikendu stejne jako u nas, ale spis jeste pozdeji. Ja jsem si vystoupil u domu, protoze jsme jeli okolo, ale slysel jsem, ze po prijezdu k ambasade se jeste pokracovalo v druzne zabave. Me to ani nevadilo, protoze nejvic jsem se tesil na sprchu a postel.
| Vsechny fotky (dlouhe) | Irsko | Hlavni stranka |