Dovolena na zapadnim pobrezi Irska

Samotne fotky:

(pro ty co nebavi cist ty moje bludy)
Tydenni dovolenou, stravenou jezdenim po Irsku, jsme s Janou planovali uz od zacatku jejiho pobytu zde. Puvodne jsme vsak chteli jet na sever Irska do county Antrim, kde jsou nektere zname prirodni utvary, jakoz i distilerka zname whisky Bushmills a jine zajimavosti. Pred planovanym odjezdem jsme vsak byli z mnoha stran varovani, ze cervenec a srpen nejsou nejvhodnejsi, protoze se v Severnim Irsku konaji pochody a demonstrace a zejmena auto s registraci Irske republiky by tam mohlo prijit k uhone, stejne jako jeho posadka. Proto jsme se operativne rozhodli jet na zapad do mesta Galway a dal se uvidi jestli na sever nebo na jih. Na sever od Galway se nachazi chranena oblast Connemara a dale pak county Donegal, kde uz jsem byl sam a celkem se mi tam libilo. Na jihu jsou naopak zname Moherove utesy, Burren a jeste jizneji pak county Kerry s mnoha peknymi misty.

Abychom nemuseli zakusit nastrahy Irske hromadne dopravy (bus na vybrana mista 1x tydne) a vyhnuli se kupovanym zajezdum (2 hodiny stravene u Giftshopu, zatimco na zajimavosti je rozchod 30 minut), rozhodli jsme se pujcit si auto z pujcovny. Vzhledem k tomu jsem jiz 2 tydny pred odjezdem zil ve stresu, protoze jsem vedel, co to pro me znamena - ridit na leve strane silnice, radit levou rukou a hlavne stretavat se na silnicich s Irskymi ridici, kteri nepoznali co je autoskola a pravidla silnicniho provozu spis tusi nez znaji. Odjezd jsme si nestanovili na konkretni datum, rozhodli jsme se vyjet "az bude dobra predpoved". V praxi to vypadalo takto (uryvek z deniku - vedla Jana):
16.7.
7:00 - Kaja si vzpomnel ze nepojede do prace, ale na dovolenou.
11:00 - Kdyz Jana vstala z postele, zacali jsme balit
14:00 - Vyzvedli jsme si z pujcovny auto - Hyundai Accent. Vyrazime po N4, N6 do Galway. Po 1 hodine jizdy Kaja prestal stirat
 Vypujcene auto bylo japonske vyroby a proto krome prehozeneho volantu a radici paky melo jeste prehozene packy pro stirani a blinkry. Na tyto zaludnosti jsem si zvykl celkem brzy. Horsi bylo prekonat pritazlivost leve krajnice a jet jakztakz na stredu silnice. To jsem dobre zvladl az zhruba 3. den.

Galway a okoli

V Galway jsme se ubytovali v B&B a stravili prijemny vecer prochazkou po centru, pesi zone a posezenim v Pubu s poslechem dobre Irske hudby. Byla to velmi zdarila Jam session s 5 nastroji. Druhy den se bohuzel ukazalo, jak spatna byla moje volba jet na dovolenou prave tento tyden. Pocasi jsme meli opravdu Irske. 2 dny prselo, 2 dny slunecno a zbytek bylo pod mrakem s obcasnymi prehankami. Protoze dest neustaval, oddalovali jsme odchod z B&B az do posledni chvile. Pak jsme se v Turistickem informacnim centru vybavili mapou a vyrazili smerem na severozapad. Zastavili jsme se u nejvetsiho Irskeho jezera Lough Corrib, cestou jsme videli peknou chaloupku, skoro jako pernikovou, absolovovali prohlidku stribrnych dolu z 19. stoleti se zajimavym vykladem. Dale jsme pokracovali pres Maam Cross do James Joyce country. Je to pekny kraj plny jezer a nizsich kopcu. Bohuzel bylo hodne zamraceno a tak nebylo videt moc daleko. Vzdy kdyz nachvili prestalo prset, zastavili jsme a kochali se prirodou. Janu desne vytacelo, ze vsude rostou ohromne kere planych fuxii, ktere ona musi doma hnojit, aby ji nechciply. Ubytovani jsme nasli tentokrat az na poctvrte, protoze ve vesnici Leenane byly asi jen 3 B&B a ty byly plne. Tak jsme jeli dale podel zatoky Killary Harbour , udajne jedineho Irskeho fjordu, a nasli B&B s peknym vyhledem na vodu a okolni kopce plne ovci. To jich jeste Jana nebyla nabazena a tak je vecer z postele pozorovala dalekohledem a vedli jsme uvahy o tom, kam chodi ovce spat. Bylo to asi poprve v zivote, kdy jsme opravdu usnuli pri pocitani ovecek.

Connemara

Proti ocekavani se pres noc pocasi obratilo o 180 stupnu a obloha byla rano modra. Proto jsme se rozhodli, ze si udelame "vetsi prochazku" po narodnim parku Connemara. Jadro Connemary tvori male pohori skladajici se z 12 kopcu (Tvelve Bens), z nichz nejvyssi je Benbaun (730 mnm). Ten se stal nasim cilem, protoze jsme spravne tusili, ze z nej bude pekny vyhled na celou oblast Connemary. ( Sousedni kopec Bencorr - na obrazku vpravo ). Na upati hory vedla pristupova cesta, kterou jsme chteli dojet a tam nechat auto. Bohuzel chamtivost Irskych farmaru nezna mezi a tak si cestu oznacili jako soukromou a zakazali vjezd autum i vstup turistum. Proto jsme museli absolovovat nekolik kilometru dlouhou hrebenovou turu, zpestrenou preskakovanim raselinist, ktera byla po vcerejsim desti pekne mekka. Celou cestu nam delaly spolecnost pouze stovky ovci, ktere nam becely na pozdrav. Z puvodne odhadovanych 3 hodin se vystup protahl asi na 5, ale statecne jsme dosli az na vrchol, odkud jsme meli Connemaru jako na dlani ( foto1, foto2, foto3 ). Cestou zpet jsme sli jinou cestou, jedine, co bylo spolecne byla pritomnost ovci. Behem dne Jana odposlouchala mistni dialekt a tak se jich mohla snadno vyptat na nejratsi cestu dolu. Diky tomu jsme sestoupili za 2 hodiny a zanedlouho dosli k autu. Cesta si ovsem vyzadala krutou dan - dlouhodoby pobyt mezi ovcemi zpusobil, ze misto navigace se ze sedadla spolujezdce ozyvalo pouze "beeee". Protoze bylo 6 hodin odpoledne, zacali jsme pomyslet na ubytovani. Pred vjezdem do vesnice Letterfrack (zde je turisticke centrum Connemary) jsme objevili poutac na B&B za pouhych 15 liber na noc. Melo se objevit po 2 milich jizdy. Projeli jsme tedy vesnici, ale po 3 milich jsme byli presvedceni, ze jsme ho minuli a hodlali se na nejblizsi odbocce otocit. Nastesti nejblizsi odbocka byla az za dalsi mili a byl to prave vjezd do onoho B&B. Pozdeji i sam majitel pripustil, ze nema dobry odhad vzdalenosti.

Dalsi den jsme zacali navstevou Kylemore abbey, velmi fotogenickeho zamku, nyni pouzivaneho jako klaster. U abbey je velmi pekne arboretum s mnoha druhy typickych i vzacnych stromu. Prehanka nas zahnala do giftshopu, kde se Jana na prvni pohled zamilovala do rucne pleteneho kostymku za pouhych 700 liber a nechtela bez nej odjet. Nakonec jsme se vsak prece jen dostali do nedaleke "Viktorianske zahrady". Polovinu plochy prekvapive zabirala zeleninova zahrada. Z puvodnich skleniku se zachovaly jen ruiny a tak jen odborny vyklad zahradnika odhalil, kde se driv pestovaly banany a kde orchideje.
Na obed jsme popojeli do rybarske vesnicky Clifden a objeli vyhlidkovou pobrezni cestu pojmenovanou "Skyroad". Pak jsme dal pokracovali podel pobrezi jiz smerem zpatky ke Galway. Cestou jsme zastavili s autem u pekne pisecne plaze a odvazna Jana vlezla do vody (foto mame, ale bylo na nej uvaleno embargo).

Burren a Moherove utesy

Galway jsme jen projeli a pokracovali dale na jih do oblasti nazvane Burren. Ubytovali jsme se ve vesnici Kinvara a sli na vecerni prochazku do hospody s tradicni muzikou ve slozeni dudy a harmonika, ktera nas zas tak moc nezaujala. Daleko vice nas cestou v pristavu zaujali psi, kteri skakali do vody z mola vysokeho asi 4 metry.

Patek zacal opet velmi mizernym pocasim s destem, takze jsme se nevypravili na pesi turu po oblasti Burren, zname ruznymi pozoruhodnymi geologickymi utvary. V Informacnim centru jsme misto toho shledli film, ktery ukazoval to nejzajimavejsi z flory a sutraku, co bychom mohli videt, kdyby bylo videt. Pokracovali jsme dal k Moherovym utesum a uz cestou bylo jasne, ze jedeme zbytecne, protoze v mlze byla viditelnost sotva 10 metru. Kvuli mlze jsme dokonce prehledli i parkoviste, z nehoz se na utesy chodi a to je co rict, protoze je to plac jako fotbalovy stadion. Jeli jsme tedy o kus dal do vesnice Doolin, kde mlha nebyla a doufali, ze se do vecera pocas trochu umoudri. I stalo se a v 5 hodin odpoledne byly utesy prece jen videt. Kdyz jsme vse vcetne strazni veze nad utesy prohledli a vyfotili, vylezlo slunicko a mohli jsme fotit znovu. Slunecny podvecer jsme travili v meste Ennis ( foto1, foto2, foto3, foto4 ), kde jsem se silene prejedl v cinske restauraci. Na noc jsme jeste popojeli smerem k trajektu pres Shannon a kousek pred nim se ubytovali.

Tralee a Dingle peninsula

Zbyvaly 2 dny do konce dovolene a ty jsme chteli stravit prohlidkou casti county Kerry. Hned v sobotu rano jsme malym privozem prejeli zaliv na rece Shannon a ocitli se v county Kerry. Cestou do Tralee jsme udelali kratkou zastavku v mestecku Listowel. V meste Tralee nas lakala projizdka parnim vlackem po obnovenem kuse historicke trati. Zde, jakoz i mnohde jinde po ceste, jsme se presvedcili o schopnosti Iru udelat z komara velblouda a z niceho vykouzlit atrakci pro turisty. Udajny parni vlacek byl tazen traktorem zakapotovanym tak, ze to ani na prvni pohled nevypadalo jako parni lokomotiva. Zvazovali jsme, zda radeji nejit do Aquacentra s peknym toboganem, ale lenost nakonec zvitezila. Vlacek nas za 10 minut dovezl ke kilometr vzdalenemu vetrnemu mlynu a zase zpet.
Pres prusmyk "Connor pass", kde mel byt nadherny vyhled, ale pro nizko lezici mraky nebylo nic videt, jsme dojeli do mesta Dingle. To veslo ve znamost hlavne tim, ze se ve zdejsim zalivu usidlil delfin Fungie, doprovazejici rybarske lodi. A tak rybari povesili hacek na hrebik a na svych lodich zacali vozit turisty na "honbu na delfina". Lodi precpane turistry k prasknuti se snazi priblizit delfinovi co nejblize, aby si je mohli turiste co nejlepe vyfotit. Pokud se delfin neobjevi, je vyjizdka zdarma a turiste si pouze prohlednou z lodi pekne pobrezi. Dost me stvalo, jak se lidi chovaji. Hned jak nekdo zahledl neco podobneho delfinovi, lidi se hned nahrnuli na prislusnou stranu lodi a vubec jim nevadilo, ze 1) mohou lod prevrhnout a 2) mi lezou do zaberu. Nicmene se mi tahle zalezitost docela libila, protoze to bylo daleko nevyzpytatelnejsi nez delfinarium, kde cviceny delfin udela co se mu rekne. Lov na delfina, byt jen s fotakem, byl peknym zpestrenim. Po delfinim lovu jsme se jeli ubytovat a nasli nejlepsi B&B nasi dovolene s romantickym vyhledem na more.

Posledni den dovolene jsme zahajili okruhem pres Slea Head ( utesy na Slea Head ), nejzapadnejsi bod Irska (a tim take cele Evropy, pomineme-li nejake ostruvky). Tam jsme taky nasli neuveritelne krotke racky, kteri chytali za letu chleba, zobali z ruky a kdyz uz jsme nic nemeli, pokouseli se sezrat jeste nas dalekohled. Pruvodce nas take zavedl ke Gallarus Oratory - nejzachovalejsimu z rannych kostelu z 9. stoleti. Sice je uctyhodne, ze umeli tenkrat tak pekne skladat placaky az do 5-metrove vysky (kolikrat jim to asi spadlo, nez se dilo povedlo), ale kdyz si vezmu, co postavili Rimane 1000 a Egyptane 3000 let pred nimi, tak mi to prijde jako dalsi dvouhrby komar.

Odtud jsme uz nabrali kurs domu, ale jeste pred Limerickem jsme se zastavili ve vapencovych jeskynich Crag cave, ktere se mi velmi libily ( foto1, foto2 ). Co se mi nelibilo, byl vyklad pruvodkyne s prisernym Corkskym dialektem. Nerozumeli jsme ji ani slovo a jen koukali, kam ukazovala prstem.

Po 750 milich jsme se opet vratili do Dublinu a kdyby behem me dovolene neskoncil projekt, tak tam jsme dodnes.

Irsko Hlavni stranka